NIGHT POST

Moc často se nestává, že bych někam šla. Ba naopak je to výjimečná situace,když už se  někam odhodlám jít a potěšit je svou přítomností. A velice nerada chodit někam,kde mě všichni znají, hlavně do města, kde se šíří drby rychlostí světla a k tomu ještě nepravdivé. Palec hore. Ale protože jsem nechtěla sedět doma a depkařit nad filmem a navíc jsem chtěla  vidět nejlepší kamarádku, řekla jsem si, že bychom mohly jít s Ell do zdejšího music clubu, který je od vesnice 3km.

Po cestě nás stihl déšť a v clubu překvapení prázdného sálu. Dohromady tam v průběhu večera mohlo být asi tak 30-40 lidí. Vážně mrtvo. A to pak není tak skvělý že jo.  Taky jedna z věcí,co mám ráda na pražských klubech je, že je tam vždycky plno a ty lidi prostě neznáte, takže můžete vyvádět cokoli.
Nakonec jsme se dostaly i několikrát na parket (ano, díky Elišce :D), jednou ve společnosti neznámých kluků a daly jsme si sklenku červeného (hnusného) vína.

Domů opět pěšky. Bolí mě lýtka ze skákání přes švihadlo a včerejšího běhu, teď to to chození ještě zhoršilo. Jestli zítra vstanu, bude to úspěch.