Den po dnu

Zdá se mi, že ty dny, měsíce, roky hrozně rychle utíkají. Podívám-li se zpětně, není to dávno, co jsem byla poprvé v Londýně, a to to byl rok 2011. Hrozně to letí. Když se zamyslím, první pololetí je téměř za námi a čeká nás druhé, pak prázdniny a zase další ročník. Achjo, maturita se nechutně blíží, měla bych si užívat třetího ročníku, dokud to jde.
Dneska jsme měli jít na nějakou prohlídku do nemocnice. No, nešla jsem z prostých důvodů, a to za
a) jelikož jsem v neděli vstávala v půl 4 odpoledne, nemohla jsem v noci usnout,  a ráno se mi nechtělo vstávat
b) to vedlo k tomu, že jsem zaspala, ujel mi tedy autobus
c) nemám bílé triko, které bych si vzala na sebe (bylo povinné)
d) jsem nemocná a nezdá se mi jako dobrý nápad šířit chřipku zrovna v nemocnici :D.
Takže jsem si spokojeně spala do půl 1. Nemůžu si ztěžovat. Ale na dnešním papíře plánů mám spousty věcí, jako je dodělat slohovku, cvičit atd. Upřímně? Nechce se mi dělat ani jedno!
A včera večer jsem si řekla, že je na čase se sebou něco začít dělat, žít zdravěji, nejíst sladké (má láska!) a začít se pohybovat.

Mou snídani nebo oběd, to je jedno, tedy tvořilo mé nejoblíbenější ovoce ze všech. Mango! :33
A zelený čaj s citronem. Pustím si GG a budu spokojená.